Ber každý druhý tón

Postav se na základní tón stupnice a přidej každý druhý tón nad ním. Ze sedmi tónů tak zůstanou tři: 1–3–5.

C dur: c d e f g a h → c e g

Dur a moll se staví stejně

Postup skládání je u dur i moll identický. Liší se jenom vzdálenost tercie — v moll leží o půltón níž. Kvinta zůstává v obou stejná.

dur 1–3–5 · moll 1–♭3–5

Z mollové stupnice vyjde totéž

Když stejný postup použiješ na mollovou stupnici, vyjde rovnou mollová triáda. Není to jiné pravidlo, jen jiný výchozí materiál.

a moll: a h c d e f g → a c e

Tercie nese informaci

Root říká, kde jsme, kvinta zvuk jen podepře. Jestli akord zní vesele nebo smutně, rozhoduje jediný tón uprostřed.

c e g → c es g

sus2 a sus4 tercii nahradí

V sus2 nastoupí místo tercie sekunda, v sus4 kvarta. Akord tím přestane být dur i moll — je jen otevřený a čeká, kam se pohne.

Csus2: c d g · Csus4: c f g

Septima není jen jedna

„Sedmička“ může znamenat dvě různé věci. maj7 je velká septima půltón pod oktávou, 7 je malá septima o celý tón níž.

Cmaj7: c e g h · C7: c e g b

Pozor na h a b

V českém názvosloví je h velká septima od c a b ta malá. V anglickém zápisu jsou to B a B♭. Přepínač nahoře ukáže obojí.

c e g h ≠ c e g b

Moll se septimou

m7 spojuje mollovou triádu s malou septimou. Zní měkčeji než holá mollová triáda a hodí se skoro všude, kde moll sedí.

Cm7: c es g b

Vysoká čísla jsou známé tóny

Devítka je druhý stupeň o oktávu výš, jedenáctka čtvrtý a třináctka šestý. Nic nového se neučíš, jen se počítá dál než do sedmi.

9 = 2 · 11 = 4 · 13 = 6

add9 versus 9

add9 je triáda plus devítka. 9 je dominantní septakord plus devítka — je v něm navíc malá septima. Stejně to funguje u add11 a add13.

Cadd9: c e g d · C9: c e g b d

add13 je vlastně šestka

Cadd13 má stejné tóny jako C6. Pro začátek je jednodušší dívat se na to jako na šestku a název add13 nechat na později.

C6 = c e g a = Cadd13

Velké akordy se hrají neúplné

Jedenáctka má v úplné podobě šest tónů, třináctka sedm. Na kytaru se hrají osekané — u 11 vypadává tercie, u 13 jedenáctka a často i kvinta.

víc tónů ≠ víc hraných strun

Es a Dis je jeden pražec

Znějí úplně stejně, liší se jen zápisem. Ve výběru základního tónu je proto křížková varianta v závorce jako nápověda — akord se ale počítá ze zápisu před ní.

Es = Dis · As = Gis · B = Ais

Akord má tři různá písmena

Triáda bere první, třetí a pátý tón stupnice, takže mezi jejími písmeny je vždycky jedno vynechané. Cis dur je proto cis eis gis. S f místo eis by tercie seděla na stejné lince jako základní tón.

cis eis gis ≠ cis f gis

Vybírá se zápis s míň posuvkami

Stejný tón se dá zapsat oběma směry, ale jeden vyjde jednodušší. Es dur má tři béčka, Dis dur by mělo zvýšených všech sedm tónů a dva z nich dvojitým křížkem.

Es dur: es f g as b c d

Řada c cis d dis je na něco jiného

Pojmenovat dvanáct výšek za sebou se hodí u ladičky nebo když hledáš pražec — na hmatníku to tak web taky ukazuje. Uvnitř akordu ale nerozhoduje výška, nýbrž stupeň.

na krku výška · v akordu stupeň